Jak vybrat lyžařské boty?

Za prvé si musíme uvědomit co od boty očekávám?

Nároky lyžařů jsou různé. Jiné má závodník a jiné nenáročný rekreant, užívající si svůj pravidelný týden na horách. Čím více nám záleží na kvalitě naší jízdy, tím vyšší požadavky na funkčnost bot: na pevné držení nohy, na rychlý a přesný přenos informací. A naopak, funkčnost ustupuje pohodlí.

Tím se nám zásadně rozděluje množina lyžařů podle nároků, očekávání a ambicí, v praxi tedy většinou i podle lyžařské zdatnosti. Zdánlivě lépe na tom jsou ti programově nenároční: vesměs měkké nové boty budou pohodlné, relativně teplé a oni stejně nemají srovnání. Na druhé straně jsou to právě oni, kdo si pořizují boty funkčně nejhorší, jež jim brání ve zlepšování a které mnohdy časem začnou působit problémy.

Ještě hůře se často vede pomyslnému středu – lyžaři s určitými ambicemi, jenž je ale nepřehání a chce kompromis mezi pohodlím a výkonem. Modelovou situací (a značným procentem z těch zmiňovaných 2 milionů) je bota v obchodě sice sympatická, ale po pár dnech příliš velká. Případně příliš měkká nebo naopak příliš tvrdá. Také možná s nevhodným (častěji příliš velkým) náklekem.

Specifické problémy trápívají ženy: zábnoucí nohy, boty na velmi štíhlou nohu příliš široké, nebo naopak nahoře kvůli lýtku příliš úzké. Od části problémů naštěstí dokážou odpomoci boty dámské.

Ani náročný lyžař to nemá lehké. Pokud se rozumně snaží obout do boty co nejpřesnější, tedy méně polstrované, je nejvíce ohrožený nesouladem mezi svou nohou a skeletem. Také on se až příliš často uchýlí k botě, jež se záhy ukáže příliš velkou. Kvůli svým ambicím (a také nemalé částce, již za topmodel zaplatí) mu to opravdu vadí – jak funkčně, tak z principu. Samostatnou kapitolou jsou lyžaři, kteří si kvůli nějakému problému ani v množství značek a modelů padnoucí botu nevyberou.

1. Autodefinice

neboli lyžařské sebehodnocení (viz výše) včetně fyzických parametrů (váha, výška) a obvyklého způsobu lyžování a nejčastějších terénů. Nezapomeňte na případné problémy s nohama (výrůstky, ostruhy, vysoký nárt apod.) a atypické parametry (velmi dlouhé, úzké nebo široké chodidlo, obvod lýtka).

2. Vyjasnění charakteru bot

Vysloveně rekreační? Rekreačně-sportovní? Sportovní až „race“? Nějak specifické? V jednotlivých modelových řadách jakéhokoliv výrobce jsou boty zařazeny s ohledem na nejpravděpodobnější potřeby typizovaného lyžaře. Nejjednodušší je tedy přijít do prodejny a jste-li rekreační lyžaři, sáhnout do regálu s rekreačními botami nebo jinou odpovídající kategorií. Nemusí to však být to nejlepší řešení. Zvlášť necítíte-li se jako typizovaní ať už z pohledu fyzických předpokladů, nebo jakkoliv jinak. Různé boty s různým určením se mohou v některých vlastnostech lišit, ale v jiných se mohou překrývat. Na co se tedy zaměřit?

Kategorie lyžařských bot

Při výběru lyžařských bot si musíte nejprve říci, jakou disciplínu či styl lyžování je vám nejbližší. Podle toho následně vyberete odpovídající kategorii lyžařských bot.

Nejčastější jsou lyžařské boty čistě sjezdové, nebo lyžáky kategorie allmoutain. Specifictější kategorie potom představují freeridové a freestylové, popřípadě skialpové boty.

Pro běžné lyžování připadají v úvahu sjezdové boty, které jsou určeny zejména na lyžování po upravené sjezdovce. Naproti tomu allmountain boty jsou určené nejenom na upravené sjezdovky, ale i mimo ně. Allmountain modely mohou být stejně dobře vybavené, ale bývají o něco měkkčí a hodí se pro sportovně rekreační pojetí jakékoliv lyžařské disciplíny.

Druhým krokem při výběru je zhodnocení vašich lyžařských dovedností i ambicí. Lyžařské boty lze podle těchto kritérií dělit na:

- rekreační,

- sportovní,

- závodní lyžařské boty,

a to zejména podle tvrdosti skeletu, jejíž míru udává tzv. flex index.

Flexindex

V posledních letech nám šikovnou informaci o pravděpodobném charakteru bot dodává (opravdu jen přibližně) jednotný ukazatel tuhosti bot, označovaný jako flex nebo flexindex. Hodí se na hrubý předvýběr s tím, že:

nejměkčí dospělé a mnohé mládežnické boty s indexy 40-60 přenecháme těm, kdo by zrovna tak mohli lyžovat v kanadách nebo sněhulích, takže třeba i velmi nenáročným lehkým lyžařkám   mezi 60 a 80 si nejspíše vybere rekreační jezdec, pokud není silný a/nebo těžký mezi 80 a 100 nejspíše najdeme vhodnou tuhost pro sportovní lyžařku, těžšího rekreanta a snad i lehčího jezdce s už trochu sportovními ambicemi 100 až 120 by mohlo být nejvhodnější pro sportovního jezdce s ambicemi okolo 130 už najdeme závodní boty pro ženy a větší mládež a dejme tomu i pro nejambicióznější nezávodníky 150 už je standardní závodní bota a pro „civilní“ použití většinou nevhodná.

Jak zvolit správnou velikost?

Sáhněte o velikost níže oproti svým botám nelyžařským a hned poté na civilní číslování zapomeňte. Boty jsou stejně většinou v mondo-velikostech, které vycházejí z délky chodidla v milimetrech.

Pokud vám boty po nazutí přijdou „příjemné“ a „pohodlné“, nebrat!!! Takový pocit si nechte do sandálů a bačkor.Teda pokud nescháníte tzv.barovky. :-) My, ale kupujeme lyžáky, takže jděte velikostně ještě níže! Pokud i po zapnutí boty cítíte snesitelný dotek palce se špičkou botičky, vypadá to slibně. Pozor, většinou čtete a slyšíte, že po zapnutí by se palec měl přestat dotýkat. Jenže právě tímhle si zaděláte na brzký průšvih.

Přezky utahujte lehce v pořadí 2., velkro, 4., 3. a 1. Postupně podle potřeby dotahujte, nejprve ale 3. a 4., aby noha mohla dozadu. To podpoříte i tlakem holeně do jazyků.
Je to nezvykle těsné? Výborně. Pokud jste z civilu zvyklí na volnou obuv a staré lyžáky už máte notně vyžvýkané, možná už vlastně pocit opravdu těsné boty ani neznáte. Nakonec jsme si přece řekli, že lyžáky nejsou boty!
Jestliže po nějakých 20 minutách původní tlak o něco povolí a skelet délkově i šířkově pasoval, mohlo by to být ono. Někteří „tvrďáci“, kteří chtějí botu opravdu na fest, odcházejí s takovou, v níž vydrží jen chvíli a potom doma u televize v opakovaných prodlužovaných seancích dotvarovávají.

Naštěstí není mnohdy takový extrém nutný. U lepších bot mají botičky větší či menší pasáže teplem tvarovatelného materiálu a součástí předprodejního servisu by mělo být i jejich nahřátí, jež dotvarování botičky podle nohy usnadní a urychlí.

Není velká?

O délce a šířce jsme už mluvili. Problémem ale může být i štíhlá noha s úzkou patou (v nejhorším navíc se širokou ploskou), kterou bota nedokáže pořádně zafixovat. Botu volte pokud možno vždy podle paty – vepředu lze botu roztáhnout, ale volnou patu nikdy pořádně „neutemujete“!

Zásadou je „žádný pohyb paty, ale zachování jemné pohyblivosti v klenbě a prstech“. Botu, kde se pata zvedá či dokonce cestuje dopředu, v žádném případě neberte. Dalším zádrhelem bývá výška nártu. Hledejte odpovídající botu. Vysoký nárt bude v nízké botě trpět a uspokojivé řešení neexistuje. Prostor nad nízkým lze sice vyplnit, ale ani to není moc dobré.

Určitým měřítkem mohou být i přezky. Ideálně byste nové boty měli slušně (ne „na krev“) zapnout na 1., nejvýše 2. zoubek hřebenu při zašroubování mikroposunu přezek na cca polovinu. Časem byste se tak neměli dostat dál než na 3. zoubek. Nejde přitom ani tak o sílu při zapínání, nýbrž o to, že u příliš velké boty při stahování přezkami jde na nártu a přes jazyk mnoho materiálu skeletu přes sebe. Bota se tak stává málo ohebnou a vlastně tvrdší, než jak je značená.